Všichni jsou už v Madridu, buenos dias já taky jdu...

15.8.

Dnes nadešel den, kdy se sen změnil ve skutečnost. Nekonečné přípravy a obavy končí, je na čase vyrazit z garáže. Na letišti ve Vídni jsme našli opravdu ty odbavovací automaty, které byly na obrázku na internetu a fungovaly. Vše šlo nad míru dobře a velmi rychle jsem se dostal až k bráně. Začala pouť. Díval jsem se na rolující letadla a odhadoval odkud jsou. V tomto krásném počasí nastal čas, kdy vzduch rozříznuly křídla mého aera a začala skutečná cesta do nebe. Kdo má malou viru, začne se topit. My jsme však turbulencím odolali a přistáli přesně v 15.30 na letiště Barajas. Zavazadlo mě následovalo :-) Zbývalo nastoupit do metra a pustit se do reje podzemního Madridu. Výsledkem bylo, že jsem se ocitl na liduprázdné ulici uprostřed Madridu. S pomocí mapy a místní babičky jsem v pět hodin přišel na národní centrum, které sídlí v místní základní škole. Dobrý pocit slyšet češtinu. Nafasoval jsem hromadu věcí a zabral místo v podzemní tělocvičně, která nám bude sloužit jako nocleh. Holky jsou ubytované ve třídách. Jsme ve Španělsku, takže program měl zpoždění… Samozřejmě. Po mši svaté jsme se vydali s kamarády na dlouhou cestu za jídlem. Bylo opravdu chutné. Bagetky s tuňákem, sýrem a šunkou byly milým přivítáním. Následovala cesta zpět, nakonec příjemná studená sprcha a zaujmutí pozice k noclehu.

16.8.

První noc byla celkově taková poznávací. Někteří chtěli už spát jiní zase chodili do sprch, které máme na dvorku. Je u nich vždy mnoho legrace. Když už se ale zavelelo, že se zhasne, utichli poslední opozdilci a pár lidí šlo spát ven, zbývalo najít už jen tu svou polohu a usnout. Ráno jsme všichni absolvovali průchod uličkou, kde se odevzdal kupón a nafasovali jsme croissant, džus a Colacao. Po snídani na dvoře, kdy ještě slunce tak nepálilo, jsme se vydali na metro a přemístili se do pavilónu na výstaviště v jiné části Madridu, kde po celý týden bude probíhat náš český program. Odtud náš program přenáší TV Noe. Po úvodním přivítání skupinou Credenc a několika informacích následovala společná modlitba a katecheze, která byla promítána. Program měla obohatit vložka dvou zmatených turistů. Ti se však s přízní publika moc nepotkali. Kolem poledne jsme se rozdělili do diskusních skupinek a probrali ještě jednou co nás  dopoledne zaujalo a oslovilo. Poté nastal boj o oběd. Lidí v Madridu od včera přibylo a restaurace v centru praskaly ve švech. Po urputném boji s Japonci v jedné frontě jsme vzdali naše snahy a šli se podívat na Puerta de Sol - hlavní náměstí Madridu s radnicí. Prázdnou restauraci jsme jako zázrakem našli poblíž. Na náměstí chodili různé skupinky s vlajkami, fotili se spolu, zpívaly a byla zde úžasná atmosféra. Potkali jsme další Čechy, vyfotili se společně, zakřičeli si 'Kdo neskáče, není Čech,hop,hop,hop!' a pak jsme se odebrali k místu ubytování mých kamarádů, kde byla fontána a příjemné osvěžení. Čas utíkal a bylo potřeba se začít přepravovat na místo konání úvodní mše, sloužené místním arcibiskupem. Lidí přišlo hodně a dostali jsme se jen na sousední náměstí. Dál to nešlo.  Nejpohodlnější byla ale obrazovka v parku Retiro ve stínu. Po mši jsme se vydali na večeři na stejné místo jako předchozí den. Lidí bylo zase více, a tak jsme na jídlo museli čekat skoro do půlnoci. Do dvou hodin jsme se dostali do spacáku i po sprše.

17.8.

Po probuzení a snídani jsme se přemístili do českého pavilónu kde v 9.45 začínal program. Dnešní katechezi si pro nás připravil otec biskup Posád. Program pak pokračoval dál ale s menší skupinkou jsme se vydali za poznáním Madridu. Podívali jsme se ke známému stadiónu Santiago Bernabeu poblíž kterého jsme se i najedli. Odpoledne jsme viděli mrakodrapy a Puerta Europa na Plaza de Castilla, Plaza de Espana, budovu senátu, královský palác, královskou operu, baziliku Almudena a arénu, ve které se pořádá slavná a tolik ve Španělsku populární korida. Tato aréna je třetí největší na světě. Vedle ní jsme našli restauraci a o večeři nebylo pochyb. Den jsme zakončili večerním focením na Plaza de Cibeles, kde už byli první nedočkavci, kteří chtějí další den vidět Svatého Otce zblízka.

18.8.

Dnes je tu velký den. Do Madridu přiletí Svatý otec. V naději na dobré místo pro sebe a své kamarády jsem se neprodleně po snídani vypravil na náměstí Plaza de Cibeles, kde má být přivítací ceremoniál. Zabral jsem velmi nadějné místo a uvelebil se k 10 hodinovému čekání. Zanedlouho dorazili i moji kamarádi, kterým jsem dal zprávu, že místa vypadají velmi nadějně. Po hodině nám ale pořadatelé oznámili, že tato část bude vyhrazena pro invalidy. Museli jsme se tedy přesunout jinam. Zvolili jsme místo pod stromem poblíž. Aby odtud člověk viděl na pódium, musel si najít průzor, ale šlo to. To jsme stále ještě leželi na zemi a měli dost místa. Oběd jsme vyřešili ač neradi  McDonaldem,jelikož nabízel možnost vzít si jídlo s sebou. V průběhu odpoledne se kolem zátaras začali kupit lidé a bylo vidět, jak se všichni těší. Nevídáno neslýcháno, už v noci ale i dopoledne pršelo. Ne že by to někomu vadilo. Kolem páté už jsme museli vstát ze země a hájit si svá místa. Lidi se tlačili a někteří brzy potřebovali lékařskou pomoc. Zuby nehty jsme vydrželi do přijezdu Svatého otce. Byl to krásný zážitek. Všichni lidé ze všech koutů světa tam stáli kvůli tomu stejnému. Svatý otec k nám přijel po zkrácené trase než bylo původně v plánu ale i přesto se nám povedlo ulovit několik pěkných fotek. Pozdrav Svatého otce jsme poslouchali v rádiu - na různých frekvencích byl vysílán různými jazyky. Program trval asi do 22h. Poté jsme se brodili odpadky pro večeři. Byli jsme vyřízení.

19.8.

Únava byla ráno ještě znát, a proto jsem si pospal do půl deváté. Klidným tempem jsem se vydal metrem na stadion Santiago Bernabeu. Po cestě jsem si ještě vyfotil vládní budovy na zastávce  Nuevos Ministerios. U stadiónu jsem měl sraz se spolubydlícími a šli jsme si prohlédnout stadion zevnitř. Velmi nás uchvátil pohled do hlubokého kotle na stadiónu. Člověk si tajně představuje jaké to musí být, když se zde hraje utkání a je vyprodáno. Prohlídka se nám velmi líbila. Po ní jsme se rozdělili a já popojel metrem několik zastávek na vlakové nádraží Chamartin. Je to obrovské nádraží a má asi 14 nástupišť. Napříč je nade všemi nádražní hala s obchody. Udělal jsem několik snímků, koupil si pití a odpočíval. Mezitím jsme si dali sraz s mými kamarády v parku Retiro na podvečer. Dnes je poslední den, kdy se dá v Madridu něco vidět a navštívit. Jelikož jsme měli každý jiné cíle, domluvili jsme se, že se potkáme až později a společně pojedeme k Templo de Debod. Z nádraží jsem popojel tedy do centra města, kde jsem náhodou našel prázdnou restauraci. Oběd byl tím vyřešen. U stolu jsem se potkal se skupinkou Italů a povídali jsme si. Posilněn jsem se vydal na Sol nakoupit suvenýry. Cestu jsem si naplánoval tak, že jsem se dostal na Plaza Mayor a kolem parlamentu a Neptunovy fontány jsem došel do parku Retiro. Poslední cíl tohoto dne byly egyptské oblouky Templo de Debod. Po včerejším dlouhém čekání na náměstí jsme jednomyslně vynechali křížovou cestu se  Svatým otcem,protože jsme  neměli ani pomyšlení na davy lidí. U oblouků jsme si dali malou pauzu. Nafotili jsme vše a nečekaně našli krásný výhled na královský palác. Šli jsme na večeři do nedaleké restaurace a po ní se vrátili, abychom udělali krásné noční fotky. Následovala cesta domů metrem a další odpočinek.

20.8.

Ráno se vstávalo už v 7 a v 9 hodin byla mše v českém pavilónu, kterou sloužil otec arcibiskup Graubner. Po ní jsme dostali jídlo na oběd a bylo doporučeno vydat se na cestu do areálu letiště, kde bude vigilie. Měla to být cesta na 2h pěší chůze. Rozhodli jsme se zariskovat a jet metrem, o kterém se říkalo, že bude přecpané. Spali jsme tedy na chodníku před českým pavilonem do 16h a pak se vydali do metra. Metro bylo plné ale lidi se nemačkali, takže jediný problém byl teplý vzduch a následné vedro venku. Čekal nás 1,5km pochod na přímém slunci a to bylo opravdu hodně náročné. Naštěstí nás Španělé bydlící v ulicích kudy jsme procházeli kropili vodou. Bez toho bychom tam nedošli. Někteří poutníci se odporoučeli do péče lékařů, kteří byli velmi pohotoví. Mezitím jsme dostali informaci, že ti co šli pěšky došli po 4 hodinách,  jsou unavení a v jiných sektorech, než do kterých se měli vměstnat. My jsme šli rovnou do jiných sektorů a díky tomu jsme ušetřili čas a síly, kterých už moc nezbývalo. Z českého pavilónu do sektoru na letišti jsme to zvládli přesně za 2h. Pořádně jsme se napili a najedli a rozdělali karimatky. Hlasatelé ohlásili, že letiště je zcela zaplněno a byly vyčerpány jeho kapacity. Potěšující zpráva - přišlo hodně poutníků. Současně však i  informace, že všechny  Španěly zajišťované služby jsou vytíženy do horních limitů. Pomalu se od moře začaly sunout mraky a těšili jsme se, že vedro opadne. To se skutečně stalo. Nejprve se větrem rozvířil prach, který i tak vířili pochodující lidé. Poté začalo pršet. Schovali jsme si tedy věci a přečkali déšť. Program byl přerušen. Výhoda je, že tady neprší déle jak 10minut. Po dešti doběhl program v upravené verzi a všichni se chystali na spánek. Další komplikace už nebyly, pokračovala noční adorace.

21.8.

Po sedmé hodině ráno začal běžet program a vstávalo se. Snídaně , … a je tu Svatý otec. Mše začala po půl desáté. O dvě hodiny později Svatý otec vyhlásil, že příští setkání se uskuteční za 2 roky v Rio de Janeiru v Brazílii. No uvidíme. Zní to lákavě. Po skončení programu jsme se vydali zpět do svého ubytování. Cesta probíhala dle očekávání - bylo plno, ale kdo pije tekutiny a trochu se posilní,  tak nezůstává pozadu. O půl třetí jsme byli každý na svém ubytování. Usnul jsem a spal do sedmi, jelikož jsem odlétal  až následující den a tudíž se nemusím starat o to, kdy mě naloží autobus a bude se odjíždět. Večer jsem si šel koupit pití. Začalo ale pršet, takže z procházky po městě nic nebylo. Po návratu zpět už byly všechny autobusy odjeté a zůstali jen ti, kteří v pondělí letí letadlem. Zajímavé kolika způsoby se dá letět z Madridu do Česka. Jelikož téměř všichni, kteří si vesele povídali byli z Moravy, začaly se zpívat lidovky. Nálada byla velmi dobrá a zpívalo se dlouho. Padl jsem a spal jako zabitý.

22.8.

Vstávalo se kolem sedmé hodiny ráno. Museli jsme si uklidit věci a brzy opustit České národní centrum. S naší skupinkou jsme se přesunuli na letiště, každý na svůj terminál. Následovalo pěti hodinové čekání na letadlo. Jak jsem se tak toulal terminálem, viděl jsme rolovat letadlo ČSA a šel si ho vyfotit. Zajelo nedaleko k bráně. Když jsem k němu došel, čekalo mě milé překvapení. Tímto letem se vraceli domů všichni naši biskupové, kteří tu s námi celý týden byli. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsem nasedl do letadla a po hodinovém čekání na vzlet jsem o půl osmé přistál ve Vídni. Nic se tu za ten týden nezměnilo, život tu jde dál. Člověk se sem na první pohled vrací úplně stejně jako sem před týdnem přijel. Na ten druhý pohled, který vidí jen on sám, je obohacen o neskutečné množství zážitků, které dodávají člověku optimismus a elán do života. Je to nepopsatelná radost. Doufám, že ve mně vytrvá co nejdéle, alespoň do dalšího setkání…