Voda živá

V pohádce o kohoutkovi a slepičce všichni víme, že když se kohoutek začal dávit, slepička pohotově doběhla pro živou vodu, donesla ji kohoutkovi, ten se napil a slepička mu zachránila život. Existuje kopec pohádek a vyprávění, kde se mluví o tom, jaký má živá voda zázračné a blahodárné účinky. Tak to vnímají především malé děti. Vidí tu senzaci zázraku a věří tomu bez nejmenšího zaváhání. Těm starším pak v dějepise řeknou, že ve starověku měli Egypťané živou a mrtvou vodu. Mrtvé moře máme dodnes… To živé je tne zbytek vody kolem. Živá voda byla pro tehdejší lidi voda, která tekla a mrtvá voda byla stojatá – ta která v dobách sucha mizí nejvíc. Většinou se ale mluví o té živé vodě. Mrtvá voda ještě žádný zázrak nezpůsobila.

Ale co tu vlastně řešíme, vždyť to je jen přece v pohádkách. Nebo ne? Možná ano, a možná taky ne… jak by řekl Kryštůfek Robin v Medvídkovi Pú.

Už jste někdy viděli nějaký spolehlivý elixír mládí či jiný nápoj, který zaručeně zařídí něco, co by normální pití neumělo? … Já ne. Tedy možná… To říkám proto, že nevím jistě, co jsem viděl a pil.

Odebíráme Katolický týdeník poštou domů a pravidelně chodí. Jeden týden v září ale nepřišel a schránka byla ve středu prázdná. Hm, asi se někde zatoulalo. Stane se. Čas šel dál a dál a už jsme na to všichni doma zapomněli. Na konci září jsem je viděl se strejdou a ptal se mě, jestli bych s ním nejel na jeden výlet, že mi řekne, o co se jedná až těsně předtím. Že prý se to týká taťkových narozenin, které budou zanedlouho. Říkám si, proč ne. Snad to nebude něco, co ví, že bych normálně nepodnikl. Ve čtvrtek mi zavolal, jestli si na to ještě pamatuju a mám v pátek čas, jak jsme se předběžně domluvili. Ptal jsem se, oč jde. Jako odpověď jsem dostal k nastudování vyprávění právě z onoho čísla Katolického týdeníku o zázračné vodě, která uzdravuje již od dob 30-ti leté války, kdy poprvé vytryskla…

Tak si tak čtu o tom, jak se zraněný voják začal modlit k Panně Marii a najednou vedle něj začal vyvěrat pramen, on se napil a uzdravil a zachránil si život. Poté se na to místo začali chodit lidé modlit, vyvěsili tam obraz Panny Marie a dnes ho nahradili soškou. Nechybí samozřejmě zmínka, že byly snahy přenést obraz do nedaleké vsi do kostela, ale obraz se vždy záhadně vrátil zpátky ke skále. Hm… Pěkná pohádka, nebo ne?

No zkrátka náš výlet měl spočívat v tom, že se vydáme do nedaleké obce Spálov a z ní se vydáme poutní cestou k onomu zázračnému místu. Říkám si, proč ne. Souhlasil jsem.

V pátek jsme skutečně vyrazili a našli obec Spálov nedaleko Oder. Odtud vedla zelená značka. Začali jsme ve farním kostele svatého Jakuba a namířili si to k Panně Marii. První desátek, druhý… třetí,… cesta ubíhala celkem rychle a navíc kolem nás byla krásná příroda. Sluníčko se klubalo pomalu a teploměr ukazoval 9 stupňů. Asi po půl hodině jsme došli k cíli. Tak o tomto místě se píšou ty pohádky jo? Hm, je to tu celkem pěkný a dobře schovaný. No ale co když se fakt odehrály? Voda tu pramení ze skály, soška Panny Marie zde stojí také a patřičná květinová výzdoba dodává místu půvab. A tak tu mlčky stojíme před soškou Panny Marie a já si říkám... Tak jak to teda bylo? Léčí ta voda nebo to jsou jen povídačky? Asi jsem nebyl sám, kdo nad tím přemýšlel, protože strejda najednou z ničeho ni řekne: „Tomu musíš prostě věřit, že ta voda má ty účinky, který se tu popisují, a potom se opravdu může dít ledacos.“ Nevím proč, ale je to pro mě těžké přijmout. Jeden zázrak už jsem zažil a musím říct, že v době když jsem čekal, jestli se naplní, jsem měl 1000x větší víru, že se to může stát, než když jsem stál před tou studánkou nyní. Nabrali jsme dvě plné lahve vody, poprosily, aby voda měla blahodárné účinky, které se už tolikrát prokázaly, a vydali se na zpáteční cestu.

Bylo tam moc krásně, nádherný podzim. Ale pořád jsem si to nevyjasnil. Pomůže nebo nepomůže? Věřím, že může uzdravit? A to číslo katolického týdeníku co nám nepřišlo je taky náhoda? Nevííím… Čekám, jaký verdikt vznesou tam nahoře a jestli se něco změní. Možná by mi spousta lidí řekla, že nad tím nesmím tak přemýšlet a říkat si, že je vše možné, ale nechci si nic namlouvat. Byla by asi chyba to zavrhnout hned na začátku, vždyť u Boha není nic nemožné. A tak čekám, čekám na signál. Ten z nebe nepřichází a tak čekám dál… Čekám, až si taťka otevře narozeninový dárek a první doušky vody začnou ubývat z láhve. Věřím jen v to, že to jistě dopadne tak, jak to dopadnout má.

Pro ty, kteří by si chtěli přečíst něco více o tomto poutním místě:

http://www.farnost-spalov.cz/poutni-misto-maria-stein/