I na exerciciích může být legrace

Bůh se nám zjevuje v takové míře, co jsme schopni unést a pojmout. Kdyby nás plně vtáhl do Boží trojice, neustáli bychom jeho tempo. Podobně, jako když si vezmu 4 plechovky kondenzovaného mléka a vypiju je, tak to neustojím, protože na to nejsem připraven. Nejtěžší cesta proto není vždy nejlepší.

Bůh je dárce i věcí, na které zapomeneme. Ty, které mají být připomenuty, nám Bůh připomene a pohlídá je. To neznamená, že dáme do trouby buchtu a řekneme: „ Pane Bože však ty si to pohlídáš.“ … abychom pak neviděli přijíždět auto svatého Floriána.

Před 10 dny jsem tu měl exercicie s řeholníky a zrovna jsem kázal na evangelium „ Oheň jsem přišel vrhnout na zem…“ a před domem jely tři velké 815ky a houkaly. To člověk neví, co si má myslet…

Přijde v semináři student za učitelem a povídá: „Otče, potřeboval bych nějakou dobrou literaturu o pokoře.“ A učitel mu říká: „ No ve vší pokoře, nejlepší je tady teď ta knížka co jsem vydal před měsícem.“

Když se do komunity kupují sardinky a koupíme představenému nějaké z Baltského moře, tak nám poděkuje. Když mu však doneseme nějaké od jihu, řekne: „ Jé, to je skvělé. Díky.“

Protože ti kapři v Baltu mlaskají stále ty medaile sovětských generálů.

O čistotě:

Teologie pravdivého vnějšku: Já se nemyju, protože vevnitř nevypadám lépe.

Někdy máme melancholické nehty, jindy tam máme celé requiem.

Těmito poznámkami na odlehčení nás obdařil otec Michal Altrichter SJ během exercicií na Velehradě.